Jak je to s tělesným rámcem?

Poměrně často se v diskusi s dalšími chovateli setkávám s tématem šlechtění na tělesný rámec. Převažující zájem je o zvířata většího tělesného rámce. Celá záležitost je ale složitější než se může na první pohled zdát...

Tělesný rámec je výsledkem růstu. Ten závisí jak na podmínkách prostředí (především výživa), tak i na genofondu konkrétního jedince. Bez zajištění dobrých podmínek prostředí se samozřejmě neralizuje dobrý výsledek ani při nejlepším genotypu jedince. Naproti tomu i jedinec s průměrným genotypem ve skvělých podmínkách prostředí může dosáhnout velmi dobrých výsledků. Podmínkou dosažení špičkových výsledků (u romanovského plemene nad 40 kg hmotnosti ve 100 dnech) je skvělý genotyp v kombinaci s velmi dobrými podmínkami prostředí. Tato část věnovaná rámci respektive růstu je asi bez diskuse.

Komplikace nastává v tom jak hodnotit růst a rámec. Já sám zastávám názor, že žádoucí růst a rámec je pouze ten raný. To znamená růst realizovaný v nízkém věku. Je to růst, který nám přináší ekonomický efekt v podobě dobře narostlých odstavených jatečných jehňat. Je to i růst, který nám umožňuje zapouštět jehničky do 7 měsíců věku při min. 40 kg živé hmostnosti a je to růst, který nám umožňuje využít k plemenitbě i 5 měsíční beránky. To je mimochodem jediná možnost jak udělat romanovské plemenice matkami proprvé ve 12 měsích věku. Hlavní růst by dle mého názoru měl proběhnout do 1 roku věku. Další růst by měl být jen omezený. Je třeba si uvědomit že z ekonomického pohledu chceme co nejmenší matky s co největšími jehňaty. Je jasné že tyto požadavky jsou v praxi protichůdné, protože velká matka více sežere a také vyprodukuje více mléka a může tak lépe nakrmit svoje jehňata. To však nic nemění na tom, že z pohledu šlechtění musíme mít tento zájem vždy na zřeteli. Pokud máme dvě bahnice se srovnatelnými jehňaty (jak co do počtu tak co do vývinu), dáváme vždy přednost menší matce. Tedy dáváme přednost efektivnější plemeníci s lepší konverzí živin. Taková menší plemenice dokáže krmivo lépe přeměnit na mléko a proto je efektivnější. To, že  není lehké takto výjimečné matky nacházet, nic nemění na tom že je to třeba dělat. To samé platí pro hodnocení vývinu dospělého jedince. Pokud si například vybírám plemenného berana, tak se zajímám o jeho hmotnost ve 100 dnech. Využitelná bude i hmotnost v 5-6 měsícch věku. Naproti tomu jeho hmotnost nad rok věku je absolutně nezajímavá. V případech kdy vybereme berana s nízkou hmotností ve 100 dnech (do 30 kg) a který současně vykazuje větší tělesný rámec (hmotnost) na nákupním trhu třeba v 12-18 měsích (později vybírat do plemnenitby je už dokonce zakázáno), tak vlastně selektujeme na pozdní růst. Nebo jinak, chceme vykrmovat svoje jehňata dlouho a pomalu. Proto doporučuji jednoznačně výběr z plemeníků hodnocených na nákupním trhu v co nejnižím věku (optimálně 5-6 měsíců). Naše farma selektuje právě na tento raný růst z důvodů výše uvedných. Při nákupu je třebe se důsledně zajímat (kromě dalších ukazatelů) o hmotnost berana ve 100 dnech a počet zvážených sourozenců ve vrhu. Méně důležitý je počet narozených sourozenců. Počet zvážených sourozenců znamená počet jehňat, který matka skutečně odchovala do 100 dnů věku. To je ten pravý výsledek. Ovce které rodí velké vrhy, ale nejsou schopny je odchovat jsou méně zajímavé. Ještě důležitější je to pak právě při hodnocení konkrétního plemeníka, protože potřebujeme vědět jak velkou měl potravní konkurenci. V případě že od matky nebyly zváženi v daném vrhu alespoň 3 potomci, měli bychom být velmi opatrní pří nákupu takového plemeníka. Tím neříkám že by se takto odchovaný beránek nemohl použít, ale je třeba soustředit se na předcházející vrhy matky a vzít v úvahu že beránek měl nadbytek mléka. U takových beránků (zvážení jedináčci nebo dvojčata) vyžadujeme minimálně 40 kg ve 100 dnech věku.